Dotek znamená v životě člověka mnoho. Ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Po narození je pro dítě tak důležitý, že nedostává-li se mu ho, umírá.

Dotek je forma komunikace mezi dvěma bytostmi. Netřeba při tom slov a přesto dotekem mluvíme. Říkáme jím – vnímám tě, vidím tě, respektuju tě, přijímám tě.

Dotek nám říká, že nejsme sami. Že jsme pozornosti a lásky hodní lidé, kteří mají své místo v životě druhých.

Dotek nás propojuje navzájem a zbavuje nás deprimujícího pocitu samoty a nepřijetí.

Díky doteku ožíváme, více si uvědomujeme sami sebe i to, že vedle nás je jiná živá bytost, se kterou dotek sdílíme.

Díky doteku jsme tady. Žena a muž se museli spojit v láskyplném objetí, abychom my pak mohli zažívat slávu a bohatství života.

Kolik doteku nám zůstává v životě nyní?

Kolikrát denně vás někdo pohladí, vezme za ruku, obejme? Kolikrát denně si vás někdo blízký přivine k srdci a prožívá s vámi přítomnou chvíli? Kolikrát denně se vás někdo dotkne hřejivým slovem, pochvalou, uznáním?

Kolikrát denně se vás dotkne druhý člověk otevřeným přímým pohledem, jímž říká – vidím tě a to, co vidím, mne fascinuje?

Spočítejme si to!

A dojdete-li k číslu menšímu než 10, věřte, že je čas na radikální změnu.

Očekáváme-li milou návštěvu, otevřeme pro ni doširoka dveře. Chceme-li, aby se nás dotkla láska – musíme také doširoka otevřít – své srdce a svou náruč.

Kolik z nás však stále ještě ostražitě zůstává skryta v bezpečí za svými obrannými hradbami, jež nám sice poskytují ochranu a iluzi bezpečí, zůstáváme však za nimi oddělení, sami a bez lásky, po níž nekonečně zoufale toužíme.

Rádi bychom vás pozvali na výlet do krajiny doteků. Vydejte se s námi za tímto dobrodružstvím. Kousek po kousku rozebírat své obranné valy a dovolit druhým, aby se vás dotkli.

Naučit se dotek znova PŘIJÍMAT a DÁVAT.

Bohatství a hojnost není v tom, co vlastníme a co si můžeme koupit, ale v tom, co dokážeme SDÍLET.